Asi umírám...

Proč cítím tu nejistotu?
Proč mám pocit, že už ti nemůžu věřit?
Nedokážu se s tím smířit
Vidím jen pustinu přes černou clonu

Ve vzduchu krákají havrani
Stojím tu a v očích mám slzy
Musela jsem utéct, pryč, pryč!
Bylo to takové nutkání..

Nemohla jsem s tebou už dál být
Trpěla jsem, trpím, kvůli tobě..
Mám tu chybu snad v sobě?!
Jsem tu a ty ne, mám snad klít?

Na tebe, proč se tak chováš
Nic mi neříkáš, snad mi i lžeš
Vypadá to tak, tak si běž!
Odejdi, nech mě – to bych si ti přála říct

To bych chtěla , ale nedokážu
Nevím proč, snad mi na tobě záleží
Myšlenky mé bezcílně běží..
Třeba si tě k sobě vážu…?…

Co mám dělat? Ptáci nade mnou létají
Jejich krákání zní nocí a já nevím co dál
Vydat se za zpět za tebou? Pokračovat v cestě?
Pokoje mi nedají..

Vše je tu mrtvé, i mé naděje
Nebojím se, ani mi na tom nezáleží..
Nechám život.. Ať si běží..
Odešel.. Nic se neděje..

Šíleně se směju do temné noci
Vše už je mi jedno, ironie života..
Kdo je život? Já vám to povím – despota!
Kolem mě se shlukují noční dravci

Asi umírám, však stále se směju
Tak co? Sakra, já už chci pryč
Jen mi dejte šanci, podejte ten klíč
Chytám ho do ruky, a naposledy vydechuju…