Někdy si tak snívám
Někdy si tak snívám
Anotace: Jedno z tisíce rozjímání
jak v hrobě temném spočívám,
někdy si tak snívám,
jak kamsi bez těla se odebírám.
Tam, kde má schránka hmotná
veškerého smyslu pozbyla.
Tam, kde je bezesporu už nepotřebná.
Má vůle myšlenkám dává slova
a slovům pak těla.
Má moudrost pokladem mi největším,
drahokamů lásky ozdobena.
Proč tedy nenávidět a zlost mít?
Proč rmoutit se a věčně klít?
Jak tomuhle se ubránit?
Někdy si tak snívám,
kdybych někým jiným byla.
Jinde se narodila a jinými lidmi obklopena.
A lepší možnosti obdržela.
Někdy mám pocit,
že ani jedna z moir mi nepřála.
Někdy mám zlost,
jako by mne ty sudičky podvedly.
Copak je tohle vážně spravedlnost?
Někdy tak rozjímám,
zda smysl má si prázdně stěžovat.
A oprávněně se obávám,
že s tím sama budu muset něco udělat.
Leč copak se to vždy dá?
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Děkuji za komentář a přeji mrazivě příjemné taje a zákoutí se skleničkou modrého portugala.;o)
28.08.2007 10:11:00 | Eufrosinie
Ahoj, přeji ti ať se ti na Literu líbí a ať zmizí pochybnosti z fóra:o)
nu k básni bych řekl, že ty rýmy jsou opravdu vynucenější než přirozenější, i rytmus sem tam navrže jako nemazané dveře, ale báseń podtrhují anafory, na ně jsi kladla důraz a držela ses toho co jsi chtěla vyjádřit, žádné zbytečné odbíhání do nesouvislostí, po této stránce je báseň působivá, ale asi by nepatřila k četbě kterou si otevřu nad skleničkou modrého portugala, na mě je příliš prozaická, mám rád taje a zákoutí, podívám se i na tvé ostatní kousky:o) občas přijdu a okomentuju měj se hezky
28.08.2007 10:05:00 | Pavel Kotrba
Docela i chápu, že Ti to tak může připadat, ona, jestli si dobře pamatuji - je to jedna má starší, tak je to nějaký čas už, co jsme ji psala - se mi nepsala tak hladce jako některé jiné.
28.08.2007 09:26:00 | Eufrosinie
Na tu první část jsem napsal něco podobnýho ("Po Smrti"). Myslím, že často přemýšlím podobně, jen ty rými tam jsou občas takové násilné (podle mě).
27.08.2007 21:25:00 | G30R63