Anděl

Přišel,
aniž by klepal,
do neznámého města,
odtažitého,
hlučného,
a přitom tak němého,
pro jeho uši,
v oparu smogu,
stál s deštníkem,
duhové barvy,
vedle černých,
úředních vran,
v sakovém kroji,
nechápal lidi,
se špunty v uších,
potápějících se,
ve vlastní izolaci,
a tak si pískal,
a tak si zpíval,
a tak se smál,
a oni mlčeli,
krysy úřední,
oběti velkoměsta,
co znají jen sebe,
a svá práva,
na nohou z rána,
pracují do nocí,
a on si jen zpívá,
s holkou v náručí,
pozoroval,
jak padá voda v kanály,
uprostřed rušného náměstí,
černých uspěchaných stínů,
vzal kytaru do ruku,
a sedl si ke zdi,
zahrál si pro radost,
byl celý zmoklý,
a ty úřední krysy,
aniž by poslouchali,
z lživé skromnosti,
jednu stříbrnou minci,
aby na oko dělali,
že přispívají,
on jí jen vzal,
mazi své prsty,
a skrze kanálu mříže,
sledoval kruhy,
tvořící se po dopadu,
koupil si chleba,
místo hamburgerů,
a nakrmil holuby,
ti vzlétli do vzduchu,
a on roztáhl svá křídla,
a odletěl...