Život ve lži

Jaký to má smysl dál si lhát,
ty nikdy nebudeš můj a já tvá,
vzájemnou lásku můžem si jen přát,
miluješ jinou,já milovala kdysi,
ta láska je už však mrtvá,
ve vzpomínkách můžu pročítat její dopisy.

Avšak náš vztah něčím posvátným jsme ztvrdili,
čas už vrátit nelze zpět,
nový život zrodili,
jako dýka v srdci
tak moc bolí těch pár vět...
...co řekl jsi mi nedávno:
,,ani ten porod sama jsi nezvládla´´,
tak co jsem měla dělat nebylo mi to dopřáno!!!

Snad i zvadlou růži mohl jsi přinést,
máš krásnou dceru,
nebo pro tebe je to trest?!

Snad jednou,dvakrát řekl jsi-miluji tě,
jaká to milosrdná lež,
o vás dvou tajně sníš,
v duchu ji líbáš snad sní i spíš.

Nezlobím se,ne to ne,
chápu to i jak ti je,
avšak vyčítat ti můžu jen jediné.

Proč jsi se ke mě znovu vrátil,
z očí mých slzy stíral,
proč nešel jsi ke své milované
a můj život tak naruby neobrátil?

Teď snad musíš pikat,
žít s námi nový život,
možná budeš utíkat-hrát si na schovávanou,
navždy však budeš táta,
který nebude se svou rodinou.

Až někdy řekneš to své ,,odcházím´´,
vím,že skončíš v jejím náručí,
ale u koho já najdu bezpečí,
kdo starat se o nás bude,
když srdce je zmrzlé
a milovat už nemůže?!