ZKLAMÁNÍ

Lásko? Miláčku už spíš?
Bože co je, že mě probouzíš!
Stejská se mi, chci s tebou být,
už jsme se dlouho neviděli, chci tě v náručí mít.
Nemám Petro čas,
už jdi a nech mě spát!
Asi volám nevhod, tak dobrou noc.
Zavěsil..ale ona prosila o pomoc.
Něco ji trápí, duše je nešťastná,
sedí tam v posteli celá uplakaná.
Chci skončit s životem svým,
můj kluk mě nemiluje a já to vím.
Proč? Proč mě tak odsekáváš?
Jen se srdcem mým si pohráváš.
Lásko prosím...HELP ME..
Už mě nikdy neuvidíš, promiň mi.
Příští den..náhlé změny,
uplakaná holčina už v posteli není.
Kde je? Kde jen může být?
Uběhl měsíc a policie rodičům musí hroznou věc zdělit.
Po týdnu od smrti té nezvěstné,
její kluk na hrobě poklekne.
Položí čtyři rudé růže,
má výčitky, to on za to může.
Lásko já tě miloval a miluju,
nedával jsem ti to najevo,teď toho lituju.
Jak, ale dokázat ti, že rád tě mám?
Nevěříš, ale já už umírám.
Chtěl jsem ti o tom povědět,
teď mi zbývá jen na hrob tvůj hledět.
Skočila jsi ze skály kvůli mně,
počkej tam na mě,chci ti říct miluji tě.
O čtrnáct dní je nový hrob vedle ní,
možná už jsou oba šťastní, oni sami ví.
A lidé tiše si šeptají,
co zamilovaní pro lásku dělají.