Ta druhá..

Musím se rozhodnout
To si mi řekl, o nás..
Musím si to rozmyslet..
Které dám své city?
Která je tou mou pravou láskou?
Já jen vím, že mou jsi ty
Jenže tvou je ta druhá..
Cítím to..
Byla jsem pěkně blbá
Když jsem si myslela..
..že nám to vydrží navždy..
Já ti tak věřila..
Dočkala jsem se jen porážky..
vím jak to dopadne, buďte šťastní
já budu jen dál tiše plakat..
a svůj žal vypisovat do básní..
nechci tě nijak zklamat..
vím, že to vždycky nebylo růžové..
ale o to víc jsem si toho cenila..
těch krásných chvilek s tebou..
byl jsi pro mě vším, snad stále jsi..
já nevím, tak ráda bych s tebou ještě byla..
všechno je skryto za tmavou oponou..
ty jsi ji přes nás zatáhl..
odešel jsi, k jiné, mě jsi tu nechal
v té tmavé místnosti žalu..
kterou jsi mi jen ty osvětloval..
tak dlouho, když jsme spolu byli, jen ty a já
byla jsem v jak sedmém nebi..
ale.. teď je tu ta druhá..
ta, které svěříš teď své srdce..
Myslím si to.. Opravdu můžeš mi věřit..
Jsem připravená na to co mi povíš..
Ale ne, teď lžu, nelze se připravit..
Budu na tebe myslet.. snad to víš..
Ale nechci ti kazit tvé štěstí..
Budu se trápit, ale co na tom záleží..
Hlavně že Ty budeš šťastný..
O to tu běží..
Budeš mi chybět, ale přeju ti to nejkrásnější..
Krásnější než se mnou..
Dovol mi jen naposledy ti povědět..
Jak moc tě miluju..
Zavřely se dveře za místností temnou..
Já tam zůstala, ty jdeš dál..
Budu tiše plačky vzpomínat..
Jaké to bylo.. Dostat se z ní na okamžik ven..
Jaké bylo se s tebou něžně líbat..
Každý další den s radostí vítat..
Vzpomínky.. Ty zůstanou..
Navždy…