Poslední Pierot

Po posledním představení - prázdný sál.
Být hloupým šaškem pro úsměvy diváků,
mít smělé plány o marcipánovém stěstí,
o uznání, víře a naději,
o strachu,
však čím větsí aplaus, tím větší žal.

Kdo je to Pierot?
Ten, co za maskou úsměvů dusí žízeň stesku.
Jen žebrák špatný a lačný lakomec,
mu už zbývá jen žít a žadonit,
marných myšlenek se vzdát,
listopad...prosinec.