Pária

Po cestě temnoty jdu, co noha nohu mine
a vše zdá se mi tak divné, jiné.
Jiné, než cesta obvyklá,
vše se empirickému rozumu vymyká.

Kde to vlastně jsem, v jaké realitě,
tady snad Hannibal Lacter sní tě.
Ta černá cesta, chudší světel,
přes kterou duch můj opilý letěl-

jen ona jest cestou pravou, správnou,
po ní veškeré smysly života prahnou.
A teď mne opusť, lásko má, kterás nikdy nebyla,
teď mě vyžeň, já jsem Pária.