Vyčkávání

Dlouhé je čekání,
těžká je trýzeň
ač se nezdá,
položí Tě,
vytáhne Tě,
zkrotí Tě,
až nepoznáš sám sebe.

Podíváš se do zrcadla
a tvé představy zmizí.
Zjistíš,
že jsi člověk jiný,
zestárls,
změnil ses,
hněvajíc se na ten den
a lidská zloba pohltí Tě.

Pokrytectví Olympu,
nechávajíc Odyssea bloudit světem,
křičí Penelopa,
avšak něco se mění,
šílí,
létá,
usedá, a pokryta sněhem,
zplihlá časem,
přetvářka ničí ji
a ona si nevzpomene,
nevzpomene, že měla kdysi muže,
toužícího po její kráse.

„Travičství duše začíná s časem,
doba krutá byla, je i bude,
zabít smutek nelze,
zakrýt zlo,
až moc lehké břemeno,
proklínám, proklínám!“

Začít znovu však nelze,
vnitřní bolesti Tě nezbaví,
ani dáma piková,
mrtvá váza rozbitá.

Trápíš-li se
zavolej do světa,
on ti odpoví,
rozhodnutí je v tvých rukách,
věříš mu, či ne?
Příležitost hledej jinde,
v tobě, v sobě.