Konec

Tak prázdná se cítím být,
a vím, že nemá cenu žít...
Připadám si tak sama,
mezi všema lidmama...
Tak sama v tomhle světě,
jako kytička co nevykvete...

Nevím kudy kam,
kde zatočit, kde jít rovně...
Tohle vážně není pro mě!!!

Vzít žiletku, skočit z mostu,
uskutečnit svoji pomstu...

Vlak přejíždí moje tělo...
a ani to nebolelo...
Nebolelo víc, než zrada tvá!!
Zrada co se nezapomíná!!!

Už nebudu mít trápení,
ne kolejích je klid...
Byla jsem sama a nevěděla kam jít...

Poslední vzdech výjde z mích ust,
ted už držím jen posmrtný půst...