Lesy Smrti
Nic neudržím ve svých rukou
a mám v nich celý život svůj.
Jsou tak slabé, jako kulkou
ruce prostřelené starého vojáka.
Proč mi každý říká: „Poděkuj
za život.“ Ale mne žíti neláká.
Nevím, jak dlouho jej udržím,
kdy rozplyne se jak přízrak
a zmizí slzavým očím mým.
Snad pak uvidím věčné Lesy,
Lesy Smrti a můj černý zrak
prosvětlí tato jako měsíc.
Komentáře (0)