Víla

Vždy za noci o úplňku tančí v lese víly
jako způsob, aby svou radost pokřtily
Tančí na paloučku bez přestání
kde kdo by řekl, že to je jejich uvítání

Ladné pohyby tanec doprovází
tiše přicházejí další podělit se o tuto senzaci
Snad průhledná jsou jejich těla
a tanec sám také zcela jistě nepochází z našeho světa

Parketem pro samotnou kreaci zde není pevná zem
nač také, ve vzduchu je snadnější projevit svůj sen
Mezi více tanečnic více radosti přichází
úsměvy a doteky svých těl je provází

V rytmu hudby ozývající se ze všech stran
stále tančí mezi sebou bez zábran
Odkud jen ty tóny přicházejí
přes letmý vánek se stromy jako struny zatrmácí

Zvířata v tuto chvíli také nespí
dnes přišla hodina pro někoho nejvyšší
Zde, na paloučku uprostřed bílých bytostí
se totiž rodí nová členka ze země a těžkých bolestí

Pod stromem za nočního svitu leží postava spící, nehybná
žádné starosti a trápení se jí již netýká
Pro krutost a bolest se rozhodla život svůj si vzít
aby mohla mezi svými milovanými lásku najít

Teď, každou noc, kdy měsíc svítí na obloze jako jasná žárovka
přichází sem s ostatními tančit, což dříve nemohla
Čekají zde společně na divné bytosti utrápené
aby je mohly vzít také mezi sebe