Princ na bílém koni

Každý den se dívám z okna,
nevím, co tam uvidím.
Čekám, čekám
na prince, co mě zachrání,
láska to je hezká čistá
jako ranní rosa na stráni...

Každý den tam pilně čekám,
až odejdou laně v noci pít,
a pak už jen stačí vyčkat,
a to se budou věci dít.

Uvidět ho na chviličku
to stačiti bude mi,
a už jede támhle v zadu na stráni.

Můj princ na bílém koni
a možná někdo další...

A tak tam budu čekat každý den
a možná si i všimne, že tu jsem.
Budu čekat klidně roky,
á, už slyším kroky,
někdo jde, ale nevím, kdo,
já zapomněla, že jsem mám jít pro víno.
To se bude můj pán zlobit,
že ho nechám čekat.
Ale mne už je to vlastně jedno.

Láska, to je zrada velká,
i můj princ si nevšiml,
že dívka, která čeká na něj
už u něj není,
nějak zeslábla,
už zase slyším kroky,
á, to je maminka,
pláče, má uslzené oči,
má maminka a...
až teď jsem si všimla,
že už vlastně neležím,
vidím sama sebe,
kam teď vlastně poběžím?