Dnes ještě ne

Plyvem lásce do očí a čekáme zázraky
točíme svět pozpátku, tak hrajeme si ne raky.
týraná láska pláče v zákoutí posměchu
nelidsky zbídačená píše baladu o strachu.
Bláhovka! Píše lidem, národu maniaků vraždících
co majísvou svou společnost v městských márnicích.
Ryje prsty do podlahy, prohlíží si kolem svět
nenávist, vraždy a život co už nevrátí se zpět.
Sami jsme ji zasadili rány, necháme jí krvácet
pohled utýraných očí prozrazuje "začínám se vytrácet".
Zbičovaná staví se na nohy snaží se lidstvo změnit
lidské zvyky neznalosti lže jen těžko měnit.
Člověk raděj zavře oči aby neviděl co se děje
dokonalé lásce jak se každej jenom směje.
Kdo může ten jí ublíží a ještě se cítí uražen
že se hned zas nevrátila, neprosila, jako většina žen.
Láska přeci není hra u které si kostkou hodíš
nevíš kolik tě ještě čeká ani s kým vlastně soupeříš.
Neumírej lásko, snad se najde někdo, kdo váží si tě
Někdo... přece jsou ještě i lidé co si říkají "chci tě".
Nemyslí tím na jednu noc, myslí napořád
ještě neumírej, dokud existují slova "lásko mám tě rád"!
Zůstaň, rány se ti zahojí, snad milovat se naučíme
dáme ti neději a když ne... tak se navždy rozloučíme.