Mořská panna

Dívka do zimní noci zpívá,
že špatné snění mívá.
Že nikoho nemá,
je odsouzena žíti sama.
A tak zpívá každou noc,
čeká kdo zlomí onu moc.
Živá totiž není,
a tak žíje dále v osamění.
Každý rok o Vánocích,
když padá sníh.
Prochází se na pláži,
a volá:"Kde jsi můj muži?

Po roce zas o Vánocích,
když padal sníh.
Seděla a zpívala,
kluka si přivolala.
On procházel se a brečel,
říkal si."Proč jsem nemlčel?"
Spatřil ji a oněměl,
přec ji nikdy neviděl.
I do řečí se dali,
do sebe se zamilovali.

Její poslední slova při loučení,
říci pro ni byly mučení.
"Za rok,jak znovu zasneží,
přijď jestli ti na mě záleží."
"Neboj budu jen tebe v srdci mít,
v hlavě mi bude tvá píseň znít."
"Prosím slib mi žádná jiná ti oči nezasní,
za těch mno dní....."
"Slibuji,
jen tebe miluji."

Už se rozednívá,
píseň její doznívá.
Celý rok pro něj zpívala,
jen a jen na něj myslela..
"Ale co rok s ním udělá,
nebude pro něj nová milá?
Nevím,
a ani netuším."

Rok uběhl jak voda,
vždyť ona je tak mladá.
Sedí na pláži a čeká,
ale její pohled ji náhle leká.
Přichází,ale není sám,
neunikl nástrahám.

Tak mladá a bezbraná,
tak bezmocně zamilovaná.

Tak jak tam bezmocně tam stála,
se proměnila.
Jak tato poslední sloka,
v slzu oka.............
The End