Dávno zapomenutá

Anotace: ...od doby,kdy jsem jí roztřesenými prsty vyrývala do bílého papíru uplynulo už mnoho dní...

Připadám si jako motýl
nechávající si na slunci narůst křídla
Mně jenom vzali naději
/a smích/
Do očí zasadili noční oblohu
a ta teď pláče
/stýská se jí po hvězdách/
Rty jsou chladné
Ruce se třesou
pod nátlakem
otázek,nařčení a ticha...

Autor ztracená, 20.09.2007

Přečteno 387x

Tipy 0