konec

Viděla jsem dívku,
stála na skále
Stála tam a já koukala
Koukala na ni a viděla sebe

Byla v bílé oděna
V ruce květinu
Na tváři slzu slanou
Slanou a bolesti plnou

K nebi vzhlédla
ta květina ji k zemi slétla
Otevřela náruč svou
Jak moc by chtěla býti tvou
Hlavou ji vzpomínky prolétli
Zimou se zachvěla
Slza ji ukápla
na ruce studené
Jizvami protkané

Připomněli ji tebe
Její velký sen
Snila si ho každý den
Snila a realitu nevnímala
Neviděla tu zradu
Zradu v očích tvých
Cítila ji ale nevěřila

Naivně v krásný život s tebou doufala
Teď už ví že moc si troufala
Udělala krok, nebylo to těžké
Letěla jak anděl v bílé oděna
Se slzou na tváři…

Letěla, já tam stála a na sebe se dívala…