Až jednou budeš chtít změnit svět...

Až se ti bude chtít změnit svět,
nezapomeň, že na nočním stolku leží tvá sedativa.
A svět stejně zabije i tvé děti,
A rozptýlí tvá přesvědčení.

A pokud budeš hodně křičet o nespravedlnosti,
nezapomeň, že hned vedle je okno s mřížemi...
A můžeš probudit další narkotické blázny,
co v kómatických nocích čekají na svou ranní dávku.

A až se budeš chtít nadechnout vzduchu bez dezinfekce,
nezapomeň, že můžeš jen k příjezdové cestě a zpátky,
a že se musíš přezout a být zpátky dřív,
než se rozhodneš zase změnit svět.

A až budeš toužit po obejmutí,
nezapomeň, že na tebe už čeká náruč svěrací kazajky.
A hodně halucinací, cos uzamkla knoflíkama
z prostěradel,které tě strašili minulou noc.

A až jednou porozumíš slovu "realita" a pochopíš všechen pragmatismus,
nezapomeň jaký býval za okny svět,
nezapomeň na své děti,
a kdyby něco, budou tu na tebe čekat sedativa a zamřížované okno...