Porozumím.. ?

Stojím venku,
V měsíčním svitu..
.. V záři luceren,
co šeptaj mi písničku
.. temných stěn ..
Naslouchám jim,
..snažím se, ..
však nerozumím.. —
— tváři Měsíce..
Co mi to říkáte?
.. jen zoufale křičím ..
Na co to čekáte?
Jista si nejsem již ničím..
Jemný vánek, co cuchá mi vlasy,
Hvízdá mi cosi do uší..
Nenacházím žádné spásy,
kdo mé prokletí konečně poruší?
Odcházím pryč, vzdávám se..
Nechápu, nerozumím.. – marně se dohaduji,
Však vím, že zítra tu budu zase..
Luštit stíny a zvuky v marné (?) naději,
že teď, dnes – konečně – porozumím..