***m0jE LáSkA***

Ač každý člověk chyby má,
tahle ne, tahle jediná.
A jí, jen jí se otevře
náruč, v níž moje srdce vře!
Ve váncích cítím její dech,
ve váncích, které v noci klepou
do oken a mou mysl slepou
v říše snů nesou na křídlech…

Ty totiž nejseš člověk, lásko,
jseš sen, co motá mnohým hlavy!
Jsem tady na zemi jen na skok,
tebe však nikdo nezadáví.
A každý, kdo se pod peřinou
před spaním tajně ukájí,
chce jenom tebe, nechce jinou!
Všichni jen tebe hledají!
A žádnému, žel, nedochází,
že z falše ušit je tvůj šat.
Nenávidět tě – to mi schází,
zmiz! Ty přelude, už se ztrať!...

A rázem je mi tě zas líto.
Urážet tě? No, nejde mi to.
Omlouvám se ti za ten křik,
jemuž ani sám nevěřím…
S tebou je život poezie!
Nechci být o tě ochuzen,
neboť jen v tobě dobře mi je,
ty moje lásko - iluze.