Prosím... Děkuju..

Zlatavé paprsky měsíce..
Bledá dobrotivá tvář slunce..
Nic už si nepřeju více..
Než odejít po té vlnce..
Co vede dál, do moře..
Do samostatného světa..
Nikdo nezná mé hoře..
Nikdo se mě na nic neptá..
No co, však já už brzy odejdu..
Co budete říkat potom?
Třeba si ani nevšimnete..
Já abych chyběla světu?
Ne, odpluju, nebo.. Vy odplujete?
Jak to vlastně je?
Stále jen tu jednu větu..
Opakuju si dokola stále..
Pomoc ulétla, srdce neporadí, nikdo neuspěje..
.. v tom marném snažení..
Jakým nějaká „pomoc“ jistě je..
Je to nanic, nic už mě tu nebaví..
Odplouvám.. Vy si nevšímáte..
..přesně, jak jsem čekala..
A pak, až to zjistíte..
Bude pozdě..
Už s tím zkrátka nic nenaděláte..
Však já budu šťastná..
Třeba jsem sobec..
No a co? .. Vše je mi jedno..
Svět je jen pro blbce..
Chci z něj pryč.. Nechci tu být..
Nechci, dejte mi tu šanci, dopřejte mi to..
..Prosím vás o to.. Snažně prosím..
Já už to nechci, tak bídně tu přežívat..
Takhle tu dál jen hnít..
Víte.. Tak je to..
Nemá cenu to dál skrývat..
Jen jednu šanci..
Prosím vás..
Skutečně mi tím pomůžete..
Prosím, prosím.. Jako nikdy v životě..
Prosím vás, tady, na kolenou..
Jako ještě nikoho
Zachraňte duši nevinnou…
Pomozte jí uletět..
Nahoru.. Kde je vše lepší a krásnější..
Chci se aspoň jednou proletět..
I když třeba poprvé a naposled..
..Dodejte mi tu potřebnou odvahu..
K tomu jedinému pohybu..
Prosím..
-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
Výkřik, padám a letím..
A má poslední slova křičím:
„ Děkuju “ ….