Příteli anděli

Chtěl jsi žít,
já chtěl smrt,
chtěl ses smát,
já chtěl spát,
/napořád/
chtěl si si hrát,
já chtěl si nechat zdát,
že stále žiju,
že smím...

otrhali mi peří,
zlámaly křídla,
běžel jsem nahý,
s žízní a smrtí,
/s ponížením/

se svázanými pažemi,
mě honili psi,
a já plakal...
chtěl jsem žít,
/nebo umřít hrdinsky/

tys byl štastný člověk,
s vidinou dobra,
i v černé tmě,
byl jsi anděl,
/víš to vůbec?/

...a pomáhal jsi mi víc než si dovedeš představit...

chtěli nás zabít oba,
znova a znova,
a má k nim zloba,
mi nepomohla,

přiléval jsem olej,
do plamenů ohně,
a odnes jsem si hodně,
jizev a ran,

ale ty se svým úsměvem,
upřímným a bezstrasným,
jsi odolával,
a smál se
/s jiskřičkami v očích/

já před nimi utíkal,
a ty jsi stál,
čelem k nim,
a jen ses smál,

neutekl jsem,
ale ty jsi zůstal stát,
/a podal jsi mi ruku/

dal jsi mi zas křídla,
a chuť...do života,
jsem Ti moc vděčný,
Příteli,
/anděli/