Strach

Včera prvně bála jsem se smrti,
ptala se sebe :"Holka, co je ti!"
Chmury dopadly opět na mou mysl,
přemýšlela jsem a hledala života smysl...

Z toho nejdůležitějšího všechno mám,
tak sakra, co vlastně postrádám!
Klid duše a vnitřní vyváženost?
Tak málo a tak moc pro spokojenost...

Světlo v dálce chybí, tápu v tmách,
něco jiného chtěla jsem v představách,
duše smutní, tupá bolest na srdci,
živote, takového já Tě nechci!

A vím, že za tohle mi to spočítáš...