Našel jsem tě
Našel jsem tě
když jsi byla malá holčička,
našel jsem tvá,
hnědá uplakaná očka,
co ke mně vzhlížela.
Našel jsem tě,
holku s vlasy scuchanými,
našel jsem tvé,
rty, co nikdy nepoví mi,
co tam jen dělaly.
našel jsme tě,
holku, se skloněnou hlavou,
našel jsem tvé,
nápady, co v průšvohách plavou,
co snad se nepotopí.
Našel jsem tě,
bála ses ruku mi dát,
našel jsem tvé,
myšlenky, co umí předstírat,
jak svět je krásný.
Našel jsem tě,
chtělas pomoct a tak ses bála,
našel jsem tvé,
srdce, cos odevzdala,
k paní Bezmoci.
Našel jsem tě,
vedle tebe si sedl,
našel sjem tvé,
oči a do nich vzhlédl,
a pozoroval slzy.
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Báseň mi nepřipadá přehnaně dlouhá. Po drobných úpravách to bude skvostné dílko. ST!
22.03.2012 10:28:12 | zaba.zuzla
Je to možné, je to taky staré jak Metuzalém :-) Kolikrát jsme měla nutkání přepracovat některé své věci, ale pak jsem od toho upustila. Je to takové, jaké to je, protože jsem to psala jako o dost mladší. Ale vidím v tom, co by se tam dalo udělat líp teda ;-) :-)
22.03.2012 10:39:55 | Aaliyan
určitě byla doba kdy jsi byla veselá
na tu si vzpomeň a nikdy nezapomeň..vím že to co bolí nezmizí,ale i krásné věci se nabízí..nádherně házíš emoce do písmenek
21.03.2012 23:37:28 | poeta
Zase jedna z těch tvých dlouhých básniček, která by chtěla proškrtat. Někdy míň znamená víc, a v pocitech se nemusíme utopit, abychom je rozeznali, a slova nás nemusí táhnout dál a dál, abychom věděli, co znamenají, a věta nemusí být dokončená, aby měla konec, a myšlenka nemusí být vyslovená, aby existovala...
11.10.2007 11:24:00 | Gina Rocca