Procházka

Tajemná procházka
večerním parkem
nevyřknutá otázka,
nese se taktem.

Davy lidí tudy prošli,
netvářili se vesele
jejich naděje už pošli
byli to smutní andělé.

Chodím pořád sem a tam
nespatřím však nic,
otázku já v hlavě mám
suché ruce, bledý líc.

Pak náhle zbystřím zrak-
na lavičce sedí a to tmy hledí
krásný anděl, je to tak.

Popojdu však blíž,
křídla utržená
lesklý kříž.

Posadím se vedle něj,
smutně hledí,
z očí mu kouká beznaděj!