Vzpomínka na anděla

Stěny plivají krev.
V očích máš utonulé hvězdy,
oceány, meteoritické bouře.
Otočená zády s hlasem
v proti směru
konečně můžeš promluvit.
Boky jsou stažený konopným
provazem úzkosti.
Vítr tak zvláštně rozechvívá
pubertální sny
plus zlomená srdce zvonů.
Jsi anděl, který zešílel jen
pro mě.
Mléčná dráha se dlouze uklání
a mizí z obrazovky.