víkendová nenávist

dívám se na tebe nemluvím
proč mlčíš ptáš se?
protože to neumím
prosím řekni něco snaž se.

ty mi ubližuješ a já mlčím
proč to tolik chceš?
ty mě zrazuješ a já brečím
jen tři slova: tak už běž!

můj svět se rozplynul
sedím
tvůj pohled mě mine
proč? to nevím

mé starší já ti jde vstříc
usmíváš se nevím proč
teď už vím tvým tělem cloumá chtíč
rozběhni se tak na něj skoč

je mi to jedno už jsem mimo
proč zrovna to starší já?
měla jsi to říct přímo
je to osud? kdo jej celý zná?

nenávidím a zároveň se snažím pochopit
ty to nechápeš a ani nemůžeš
trochu mu závidím ale musím ho potopit
ale já ti věřím řeklas že s ním už nikdy nepůjdeš
věřím...