ztratila jsem přítele...

Ztratila jsem přítele,
a docela to bolí.
Tam,kde zdálo se,že něco je,
teď jen prázdno stojí.

On věděl,proč jsem zase smutná,
proč mi zas pláčou oči,
učil mě,jak hořce chutná,
že svět se pořád točí.

A že se nikdy nezastaví,
ikdyž se budu vztekat,
co spadlo se samo nepostaví,
však on že stále bude čekat.

Však jednou přestalo to platit,
a já se jenom divila,
jak lehko lze přítele ztratit,
vždyť já ho právě ztratila...

A tak jsem zase tam,
kde jsem byla předtím,
jen už nikdo nezkoumá,
proč právě teď brečím.

Nemá mě kdo obejmout,
ikdyž předtím měl,
jen těžko lze si vzpomenout,
na to,co člověk zapomněl.

Za přátelstvím ztraceným
dělám tlustou čáru,
od teď už jen v noci sním,
o tom,co změnilo se v páru.

Poslední verš věnovaný,
tomu jenž mě chránil,
jenž byl pro mě milovaný ,
a pak mě sprostě zradil.