Básník

Sedával básník na schodech,
v očích zář a v srdci smutek.
Rozdával každým dnem
slůvka potěšení lidem všem.

Každý jen bral a nedával,
básník chudl citem
a jeho radostné rýmy
opředly se smutkem.

Když jednou na těch schodech neseděl,
nerozdával štěstí s úsměvem,
potřásli nad tím hlavou a nevěděli,
že básníkovi život vzali.