Zármutek

Zármutek
Babičko vrať se prosím,
já zármutek v srdci nosím.
Proč si zrovna Ty odejít musela!
Tolik života si v sobě nosila.
Já vím, že dobře je Ti,
že už se netrápíš tam kde jsi.
Stejně tak jako listí ze stromů padá,
stejně tak se všechno s optimismem brát nedá.
V srdci zabolelo ty, kdož Tě znali,
někteří by za Tebe i život dali.
Kde jsou ty časy, co jsme spolu strávili,
kde jsou ty chvíle, na které jsme čekali.
Pořád dokola si pouštím jednu píseň
a skládám Tu pro Tebe báseň.
Tu báseň, kterou Ty si nikdy nepřečteš,
tu, při které mé dítě do náruče nevezmeš.
Vím, že je troufalé ptát se na to,
ale nemůže Bůh tak trochu za to?
Proč mi odpověď na tuhle otázku nemůže nikdo dát?
Má ale smůlu, já se budu pořád ptát.
Ani jsem Ti neřekla, jak moc ráda Tě mám,
pořád jen na Tebe vzpomínám,
neustále po Tobě se ptám
a jednou se na Tvoji cestu dám.
Pak najdu Tě a budu Tě objímat celou noc,
mám Tě ráda babičko hrozně moc.