Promlouvám ke hvězdám

Strnule, tiše
promlouvám ke hvězdám,
že co se v nich píše,
já nikdy nepoznám.

Nezažiji krásných chvílí.
Sám na posledníí míli
tiše se dívám
a promlouvám ke hvězdám.

Studí mne tráva, už padla rosa.
Neslyším nic, smrt chodí bosa.
Já sám a sám
promlouvám ke hvězdám.

Krev stéká mi po tváři,
hvězdy blikavé se v ní odráží.
Jsem tu sám, umírám
a dívám se ke hvězdám.

Dívám se ke hvězdám,
mlčky se ptám,
proč, když smrt přichází,
musím být sám?

Sedím zde bez hnutí,
už ani nedýchám.
Oči mé, strnule
vyhlíží ke hvězdám.