Na sever pod křídly vran

Pod černými křídly vran,
zasněženou nejbělejší plání,
vane můj žal, ze všech stran
obklopen lesy, jež se klaní
ve vichřici chladných vloček.
Vane tam, kde věčné ticho sladce sní
o tajném útulku zaběhlých koček,
o živoucích zvucích hudby lesní.

Vane tam, na sever – ten nelítostný vrah
milenců zelené a žluté! Ten zabiják nadějí!
Vzhůru tam, po stopách hvězdných drah,
za zpěvem ledových nymf, které svádějí
svou mrazivou krásou do svých luhů.
Vzhůru tam, na sever, ke skelným krám!
Tam spatřím vysněnou, mrtvolně bílou duhu!

Stále pod křídly vran, něžných černých dam…