Střepy pokolení
Střepy pokolení
Anotace: zas jsem si jednou musela postěžovat....no jo jsem docela lítostivá..ne hodně..dneska nemám moc dobrej den....
Může prázdnota být naším vykoupením?
Můžou být tyhle oči tím jediným co vidím?
Jak se jen můžu dívat…
Ty přesládlé pravdy
Zas jsme někam pokročili?
A je v tomhle ta vidina?
Mám z toho husí kůži
Z jejich obrázků ve stínu
Ze svého smíchu
Pronásleduje mě
Každá myšlenka...mizí
Moje smrt
Je mou budoucností
A mé sny jsou mou přítomností
Jsem jak v proudu
Černé kapaliny emocí
A někteří se pořád ptají
Proč jsi tak zlá?
Proč jsi tak křivá?
Nestálá
prostě nepoužitelná…
A je to k smíchu
Jako by snad oni sami
Byli něco víc…
Jsme pouze odrazem vlastní pokřivenosti…
Můžou být tyhle oči tím jediným co vidím?
Jak se jen můžu dívat…
Ty přesládlé pravdy
Zas jsme někam pokročili?
A je v tomhle ta vidina?
Mám z toho husí kůži
Z jejich obrázků ve stínu
Ze svého smíchu
Pronásleduje mě
Každá myšlenka...mizí
Moje smrt
Je mou budoucností
A mé sny jsou mou přítomností
Jsem jak v proudu
Černé kapaliny emocí
A někteří se pořád ptají
Proč jsi tak zlá?
Proč jsi tak křivá?
Nestálá
prostě nepoužitelná…
A je to k smíchu
Jako by snad oni sami
Byli něco víc…
Jsme pouze odrazem vlastní pokřivenosti…
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.