Holčičko

Mříže zrezlé, ticho bodá,
není nic než kov a chlad.
holčičko má uvězněná,
pročpak tě tu zapomněli?
Copak si chceš nalhávat?

Ručka malá natáhne se,
ztuchlý vzduch dech nevítá.
Holčičko má, pročpak vzlykáš?
Na samotu těžko zvykáš?
Sama chodívala´s v lese,
doma lásky nebylo.
Tak se sama sebe zeptej :
Co se vlastně změnilo?

Slunce žhne a světlo pálí.
Šedé stěny svírají tě,
a dveře jsou dokořán.
Šťastné hlasy slyšíš v dáli.
Tak proč k nim jen nechceš jít?
Holčičko má, za mřížemi,
kdo tě nutí takhle žít?

Za pár let snad bude z tebe temná, smutná dáma,
která nikdy nedozví se, že se trápí sama.