Osoba

Každé úterý je krásný den
Protože se mi splní opět můj sen
Spatřit ty oči slyšet ten hlas
A propadáš se do té hluboké díry zas

Díry jménem bolest a trápení
Do té díry z které pomoci prostě není
Utápím se v tom a cítím jak mi to trhá srdce
A jak ta bolest chutná strašně trpce

Když šestá hodina nastává
Mě pomalu srdce být přestává
Najednou slyšíš krok a hlas
A to hodina H nastává zas

Strašně moc chci být nejlepší
Ale to přeci nic neřeší
A tak jenom v koutku stojíš
A vlastně se té osoby strašně bojíš

Bojíš se že něco zkazíš
A budeš jakoby ukřižován na kříž
Hodina pomalu utíká
Máš pocit že už se tě vůbec nic netýká

Najednou konec a hodina končí
A tak se jí aspoň naposled podíváš do očí
Cítíš tam to napětí ten strach
A tak se vytratíš jako ten prach

Odcházíš domů s pocitem štěstí a zklamání
A vlastně si uvědomíš že ta osoba jenom tvoje není
Není tvoje vlastně vůbec
A to je pro tebe ten úplně nejhorší konec.