Vzdálená země

K ránu
po noční směně
schoulen ke stěně
cítím se sám

Bránu
k průchodu splínu
v ponurém stínu
pootvírám

Ztéká
kapička z tváře
na kraj polštáře
a hned mizí

Den svléká
noc ze tmy černé
a štěstí věrné
je sen ryzí

Spánek je vzdálená země
v níž smutek se ke mě
nepřiplazí
A rána šedého bdění
namísto snění
mou duši mrazí