SNÍLEK

Když v náručí držel,
malou narkomanku,
a hladil ji ve vlasech,
zatímco ona snila,
o vánočním stromku,
on proplouval ve svých,
nejtajnějších snech.

Když tančila v noci po pokoji,
při stříbrném západu měsíce,
když kouř z levných cigaret,
zas poničil jí plíce,
zatímco on si stále snil,
a stavěl domečky z karet.

Když slyšela lehounké hlasy,
a v hlavě jí bušila kladívka,
to rozuměla stínům asi,
když šeptaly si:
„To je ona, ta dívka.“
A ty jsi stále létal v oblacích.

Tak nebuď už slepý a přestaň už snít.
Ona nikdy nebude princeznou,
jakou jsi vždycky chtěl pro sebe mít.
Věrnou a nevinnou.