Ave Nihil

Jak přirozeno se býti zdá
veškeré kurevství to,
co mravy samo sebe nazývá
a myšlenky čisté není sto
stvořiti.
Čí zvrhlou příčinou
probíjí masy lidí a kosti?
Jak rány elektřinou...
A jejich mozky je hostí –
na poslední večeři.

Snad na té poslední již,
na které se přežerou
a klesnou ke dnu níž,
do pekel? nebes? Kterou
možnost ze dvou stejných?
Ave Nihil, Amen logika!
Úsvit soumraku bohů…
V tváři kámen, chybí mimika.
A Já? Něco? Nic! zemřít? Mohu...
Musím!