Můra

Můra roztáhla křídla
Mě do nich zahalila
V zrcadle věčnosti jsem se zhlídla
Srdce jsem si v ohni zpopelnila

Přes mlhu vidím svět
Duše z toho pohledu bolí
Už neslyším slavíka pět
Sžíravý pocit mám; svět pořád stojí

Jsem smrtelník v hávu můry
Oděna v šatech můry kráčím
Na svět hledím z hůry
Znavené tělo za sebou vláčím

Mysl se vzpírá, duše bolí
Světlo, stín, tma; můry říše
Jsem dívka, co cestu si už nezvolí
Život můj teď můra píše

Shlédla jsem tajemství života, smrti
Plakala jsem při tom pohledu
Křídel stisk mé tělo drtí
S tou smrtící tíhou nic nesvedu