Věčně...

fouká vítr
snad jeho chlad
odžene bolest

obrysy mráků
předhánějí svůj stín
(jako my)

dík temnotě
-skrývá mé slzy

dík noci
-není slyšet pláč

prvně utíkáme
maličké dětské sny

nechci vysvětlovat
pro vás není význam
já postrádám smysl

je to příliš hluboko
je to příliš ve mně
já..
jsem tím co vím
...
..
.
nic