Nostalgie

V blízkých lesích stromy šumí,
opar stoupá jenom líně,
víš, že krásou ranit umí,
toho, kdo má ruce v klíně.

Neb sentiment krade duše,
podobný bílému koni,
do vzpomínek často kluše,
vrací se zpět jenom pro ni.

Život se pak mění v opar,
rozplývá se, dál mění tvar,
kůň už nemá, kam pryč běžet…

Vzpomínky ti duší kroutí,
nezbývá, než tiše ležet,
zatímco tvé sny se hroutí.