Končíme

Poslední věc mi zbývá,
otočit klíčem a vykročit z ulice,
s nezkrotnou vášní mé tělo splývá,
když vzdaluju se z Kopřivnice.

Vím kam a proč pryč mířím i Ty to víš,
za zády však schováváš zrádný kříž.

S radostí u dveří zvoním,
přemýšlím o průběhu tohoto dne,
nechtěně propadlá vizím,
že to slavně nedopadne.

Jsem tady a jeden tvůj pohled mi stačí,
neovládám se, ta šílená touha mě tlačí.

Dostávám se do iluzí,
idealizuji si celý akt,
uvězněná ve tvých kruzích,
a přesto šťastná v myšlenkách.

Režíruješ naše pohyby,
upozorňuješ na chyby.

Jsme v němém filmu a tvůj výkon je famózní,
držíš se scénáře, nejsi vůbec nervózní.

Co skrýváš? Která síla tebou pohnula?
Dlouho ve mně nepobýváš, poloha těla tak strnulá.

Zklamaná tvým přístupem,
Takhle jsi to plánoval?
Marně bojuju s tvým odstupem,
i s tím proč nás život po celé dva roky spojoval.

Motor startuje, autobus odjíždí,
veze mě tam, kde už nejsi Ty,
chopím se darovaného kříže, zabíjím ty pocity,
a jako bych tušila, že to všechno bylo..

NAPOSLEDY!