Vina

Rodina zmizela-já byl malý hoch
a prý moje ruka-vysmívám se tomu.
Není to pravda-či je?krok-sům-krok.
Konečně se vracím k rodině domů.

Pěšina vede příkře-strmě.
Vede k mému domovu.

Uslyš, jak v křoví ptáci štěbetají.
Uslyš, jak voda po svém toku jemně šumí.
Uslyš-jen vnímej tu nádheru,
protože až dojdeš k domovu...ustane,zmizí.

Pěšina vede příkře-strmě.
vede k mému domovu.

Před domem starým sedí starý vyčerpaný muž.
Což já budu taky tak starý a vyčepaný muž?
Ne to není můj děd-šálí mě zrak-nehýbe se...je bez duší.
Zemřelím budiž pochváleno klidem a mírem v jehich duši.

V noci slyším ticho luny a je stále blíž mé viny.
Já už tam taky mířím a snídani chtěl bych...snad poslední.
Však nevšední snídaně-bez oběda-celá zahalená-do pláště oděna a černým suknem vyzdobena.

Pěšina vede příkře a strmě.
Vede k mému domovu.

Můj luk a šíp se rozdělí a ten šíp?
Střelil jsem jelena a já s ním umírám-zabil nás ten šíp.
Střelil jsem laňku a já s ní umírám-zabil nás ten šíp.
Střelil jsem koloucha a já s ním umírám-zabil nás ten šíp.

Celá rodina? Už není...
A já šťastně ležím v nesmyslném prokletí.
Zbaven a smyt z hříchů mé rodiny.
Či já jsem jejich prokletí? Já jsem bez viny!!!