Ticho

Svírá mě a dusí
ke krku přikládá meč.
Něco říci musím,
však došla mi řeč.
Nemůžu vzlétnout
vzlykat ani šeptnout.
Zmrzlo mi hrdlo
srdce na kámen ztvrdlo.
Oči prázdné
konverzace vázne.
Nevěřím už smíchu
ani lidem kolem sebe.
Snad padá na mě nebe…
Já odevzdám se tichu.
Prázdnost nočních luk
nikde ani ten nejtišší zvuk
jen to nic kolem mě.
Mé tělo dopadlo na pelest
a uši naslouchají
zda ozve se šelest.
Už mi to dochází!
Ticho samo neodchází…