Jsem tvou jedinou

/Oči stírané smíchem
Jsou naší osamělostí/

A přesto…
Neradi vidíme…

/Dívala jsem se
Z mých zavřených okenic
Plaše posílala
Slzy jako perly
Po niti mých snů/

Zpřetržených…

Viděl tolik životů
Smrt jako největší dar
Viděl tolik životů
Tak jak se lehce žijí
Přesto ten jediný
Svůj nedokáže žít…

Plánovala své narození
Jako motýl
Se prý vyklube
A zapomněla
že za stěnou nikdo
není

kdo by pochopil…

/již necítí
již se
stala vlastní nití/

Tam kde dříve byla touha
Zde výčitky jsou pro ni bytí
Jak dříve si pletla lásku
Teď vyšívá ti smrti masku

Jsou dva
Jsou jeden
Jak vždy
Tak pod temným nebem

Byla perlou
V zemi nářků
Byla vílou
Bez křídel
Stala se však síní z ledu
Krásou hořkostí tak plna

/Jsem první slzou jedinou
Jsem první i poslední tvou/