Hodiny na zdi.....

Úsměv,co na rtech jsem měla,
(Měla jsem tebe)
měla jsem to,co jsem chtěla.

Ty slova co v uších mi zněla,
Svoje kouzlo měly.
/a my byli tím/
čím jsme chtěli.

Jako malé děti,co báli se,
škodolibě těm druhým smáli se.
Tohle nebyly sny,co by se mi jenom zdály,
kde je to,co jsme si oba přáli?

Už nejsem holčička ta,co se smála,
dětské panenky,co by si přála.
Teď jsem ta,co srdce jí bolí,
Ta,co venku v dešti sama stojí.

Už nejsi ten chlapeček,co se smál,
Kdybych,tak věděla,co jsi si přál.
Kde jsou ty časy,kdy jsi mi před domem stál?
City najevo nejspíš dát si se bál.

Hádky kvůli hloupostem,
Slzy kvůli blbostem.
Tak kdy ,už z toho vyrostem?

Nechci říkat : „Můžeš si za to sám!“
ale ,jak teď věřit ti mám?

Už nejsi ten král,co korunu nosí.
*(nemáš hrad,už nemáš komu vládnout)*
Teď jsi to ty, ten co v slzách mě prosí.
Poslouchej: „Vše se dá zvládnout“

Už šanci nemáme
abychom to napravili.
Spolu se ve snu nevdáme,
Hodiny na zdi se zastavili.

Společný čas nám,už neběží,
a venku,už dávno nesněží.
Nejsi ten,co sny mé hlídá,
a nejsi ten co rty mé líbá.

Hvězda co na nebi zhasla,
dvě srdce co praskla.
Střepy co se rozsypaly,
a my dva,jsme ti,co se rozdělili.

I přes tohle všechno
Děkuju
Bylo to krásné……