Když polštář neodpovídá...

Jednou si řekl že se bojíš samoty
a já si uvědomila že já vlastně taky.
Nikdy jsem nevěděla co to znamená když polštář neodpovídá,
nebo když srdce tluče tak,
že si myslím že vyskočí a uteče,
když na mě padají stěny
a při dopadu kříčí ticho.
Věděla jsem že je to samota,
tak častá a taky bezohledná
když ji denno denně vyháním,
ale nikdy jsem nevěděla co to je vlastně za pocit.
Je to strach...
Z toho, že ten polštář opravdu nikdy neodpoví,
že srdce jednou zbalí svých pět švestek a uteče mi.
Z toho, že ty stěny spadnou až na úplnou zem
a ticho na mě zakřičí tak že už to ani neuslyším...