Smutek

Už je to měsíc co srdce jedno přestalo tlouct,
za něj teď můžem jen zapalovat krásnou louč,
její oheň může už měsíc volně do vzduchu plout.
Dostává se až do nebe, kde v klidu a pokoji spočine.

Už je to měsíc a den co srdce jedno přestalo tlouct,
duše jedna odešla na cestu jež končí v moři pout,
ve slané vodě jež oči dráždí a slzy kanou z nich.
Dostává se až do nebe, kde v klidu a pokoji spočine.

Už je to měsíc a dny dva co srdce přestalo tlouct,
rodina sešla se a za duši do nebe vysílala modlitby,
ale nikdo neví jestli v nebi či v pekle brzy skončí.
Dostává se až do nebe, kde v klidu a pokoji spočine.

Už je to měsíc a dny tři co srdce přestalo tlouct,
už třiatřicet dní devatenáct let už mi jest,
oslava v pohřeb milované osoby se proměnila hned.
Dostává se až do nebe, kde v klidu a pokoji spočine.

Pátý den a měsíc víc už to je, vše plyne jen jako voda,
jest, do hrobu popel pokládáme pomalu jen voda,
jest, do hlíny, do hrobu pomalu padá jak voda
když z očí krvavé slzy na zem kanou.

Šestý den v klidu ležíme a vzpomínáme na osoby,
jež nám černá a zubatá s kosou vzala.

Sedmý den vydáme se tam, kde už všichni jsou,
moje duše pomalu už k nim odchází a vím že:
Dostává se až do nebe, kde v klidu a pokoji spočine,
snad…