Niterné pocity

Jako vločka sněhu
Já postrádám něhu,
Zamrzlé srdce jako krystal,
Jen studený střep v něm zůstal.
Kolem plyne čas
A já se ptám zas a zas,
Zda čistá jako voda
Zůstane tahle doba.
Lidé kolem chodí,
sníh vlaje jako plachty lodí
a já stojím vně času a pocitů,
já se nedočkám soucitu.
Jsem kapka rosy v ranní trávě,
Jsem dech,co dozněl právě,
Jsem slza,co spadla z tváře,
Jsem přísaha věčného lháře.
Jdu napříč proudem řeky kalné,
Myslím na místa dálné,
Na místa v jiné realitě,
Na slova vzdálená: ,,Miluji tě´´.
Skrze mě fouká vítr směle
A já vzhlížím bděle,
Vzhlížím k obloze plné černých mraků,
K temnotě plné lidských vraků.
Voda tiše zamrzá ledem,
Ruku v ruce se smutkem se vedem,
Jen já a ticho věčné,
Posílám pozdravy srdečné.
Z dálek těch nekonečných,
Z hloubek citů mých;
A vločka sněhu padá zas,
Tak,jak plyne čas.