Noření
Noření
Ráda bych,
aby se někdo
do mě nořil.
Jenže ta planá touha,
co se neplní,
vhání mi litry jedu do žil.
Nemyslím
(zrovna)
na tělesné slasti,
toužím
toliko
(teď)
po účasti.
Je to podzimem,
je to v duši mé,
je to zbytečné,
okolí netečné,
duše jak starý chleba,
a podzim zatím trvá.
Ráda bych,
aby se do mě
někdo vnořil,
a protijed
mi vstříknul do žil.
Rychle !
Hned !
Umírání znám nazpaměť...
aby se někdo
do mě nořil.
Jenže ta planá touha,
co se neplní,
vhání mi litry jedu do žil.
Nemyslím
(zrovna)
na tělesné slasti,
toužím
toliko
(teď)
po účasti.
Je to podzimem,
je to v duši mé,
je to zbytečné,
okolí netečné,
duše jak starý chleba,
a podzim zatím trvá.
Ráda bych,
aby se do mě
někdo vnořil,
a protijed
mi vstříknul do žil.
Rychle !
Hned !
Umírání znám nazpaměť...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskKomentáře
Ten konec mne trochu překvapil, básenka velmi působivá ... leč opět smutně na mě působící.
17.11.2007 20:30:00 | NikitaNikaT.
Děkuji Vám všem...jsem překvapená z reakcí, byl to jen pocit,a váhala jsem, jestli to stojí za to poslat ho po síti anebo roztrhat.
Nořím se s Vámi i do Vašich básní,
a myslím, že díky tomu přežívám:-)))
15.11.2007 15:12:00 | spare
Asi to bude vážně tím podzimem, ale přeji ti krásný den, hele, vykouklo sluníčko... ;-)
15.11.2007 09:27:00 | ona
otvírám tě, studánko, ač u ústí řeky jsem, objímám tvé kapky, posílám éterem 1*
15.11.2007 07:58:00 | cevert